Rozhovor s finalistkou Intel ISEF Barborou Čechovou

Rozhovor s finalistkou Intel ISEF Barborou Čechovou

 „Helikáza Rothmund-Thomsonova syndromu a její DNA vazebné preference“ – tak zní název projektu studentky Barbory Čechové, za který si odváží čtvrté místo z celosvětového finále soutěže Intel ISEF 2016

„Helikáza Rothmund-Thomsonova syndromu a její DNA vazebné preference“ – tak zní název projektu studentky Barbory Čechové, za který si odváží čtvrté místo z celosvětového finále soutěže Intel ISEF 2016

Jaká byla cesta k letošnímu 4. místu na Intel ISEF – olympiády, podpora učitelů, školy nebo spíš mimo školu – rodičů, zázemí…, kroužky… Podpořila Vás škola v bádání?

Cesta na Intel ISEF pro mě byla dlouhá a namáhavá. Můj první krok vědeckým směrem byly chemické olympiády, poté exkurze na vědecká pracoviště, letní školy a nakonec tedy Středoškolská odborná činnost. Ta mi sebrala dost času a nebýt psychické podpory rodiny a pomoci střední školy se zařízením individuálního studijního plánu, by moje SOČka zůstala nedopsaná a já bych nikam nejela.

Jak jste na nápad přišla, čím je Vám tato oblast blízká?

Upřímně, tento vědecký projekt mi byl přidělen šéfem laboratoře, ale i dříve jsem se snažila pochopit, jak funguje lidská buňka na molekulární úrovni a jak na této úrovni vznikají onemocnění. Proto, když jsem dostala možnost pracovat na něčem, co mě tak zajímá, neváhala jsem.

Mohla byste stručně laikovi vysvětlit, jak Váš objev funguje? V čem je přínosný?

Ve své práci jsem se zabývala jedním lidským proteinem – RECQ4 – který hraje velmi důležitou roli v opravě poškozené DNA. To je velmi důležité, protože pokud by případné „chyby“ nebyly správně opraveny, mohlo by potenciálně docházet i ke vzniku rakoviny. Tím, že pochopíme, jak tento protein funguje a spolu s ním i další, mohou výsledky pomoci při vývoji antirakovinných léčiv, a to cíleným ovlivňováním funkce jednotlivých proteinů.

Dá se vyčíslit, na kolik přišel korun? Musela jste investovat i své prostředky, nebo Vás zaštítila škola nebo AV ČR?

Jako student jižní Moravy jsem na vědeckém projektu pracovala za finanční podpory Jihomoravského centra pro mezinárodní mobilitu, které každý rok zaštítí vypracování určitého počtu Středoškolských odborných činností na vědeckých a jiných institucích v Jihomoravském kraji.

Kolik času jste projektu dala, od kdy se tématu věnujete?

S projektem jsem začala o letních prázdninách mezi druhým a třetím ročníkem střední školy. Docházela jsem do laboratoře během dvou letních prázdnin i během školního roku. Občas také víkendy.

Jaké to bylo v Americe – atmosféra, konkurence, nová přátelství, důležité kontakty… Co jste si odtamtud odvezla?

Pro mě to byla první cesta do Spojených států, takže jsem se těšila, až zjistím, jaká je ta „bájná“ Amerika. Skvělý zážitek. Celá soutěž pak probíhala ve velkém stylu, soutěžilo přes 1700 projektů a ty všechny se vešly do jedné výstavní haly, člověku z toho občas trochu mrazilo. Během samotné soutěže jsem se seznámila se spoustou lidí z různých koutů světa, během „hodnotícího dne“ hlavně
se studenty z vedlejších stánků.

Měla jste trému? Před kolika lidmi jste musela svůj nápad prezentovat, nebo jste absolvovala rozhovory s odborníky z dané oblasti výzkumu? Který rozhovor byl pro Vás nejobtížnější, který nejpřínosnější, co Vás překvapilo?

Trému jsem měla zezačátku obrovskou. Když jsem vcházela do výstavní haly, měla jsem pocit, že jsem zapomněla snad úplně všechno, včetně svého jména. Nakonec ale byla naprostá většina rozhovorů s porotci velmi příjemná a také inspirující, protože všichni mí hodnotící byli biochemici, kteří rozuměli mému tématu. Celkem jsem měla 13 porotců, včetně jedné speciální ceny. Největší problém pro mě bylo asi správně se dorozumět kvůli jazykové bariéře.

Co říkali na Váš nápad, co na něm ocenili? Co mu podle Vás chybělo na zlato?

Sama si myslím, že ohlasy na můj projekt byly převážně pozitivní. Co by mi ale pomohlo k lepšímu ocenění, by bylo asi větší množství provedených experimentů a možná také trochu svědomitější příprava. Soutěž vycházela totiž na svatý týden mezi písemnými a ústními maturitními zkouškami, takže jsem se musela připravovat na obojí – soutěž i maturitu.

Co teď studujete, využijete nějak zkušenosti ze soutěže při současném studiu? Jak to bylo těžké skloubit maturitu s přípravou na soutěž ISEF?

Po prázdninách půjdu studovat medicínu a myslím si, že získané zkušenosti určitě využiju. Člověk při účasti na takových soutěžích získá dobré základy prezentačních dovedností, lépe zvládá stresové situace a to je důležité ovládat téměř všude. A přijímat kritiku také.

Co chystáte do budoucna – studium v zahraničí, stáž u firmy – dostala jste třeba po soutěži nějakou nabídku…? Nebo se připravujete na nějakou další soutěž – s čím…?

Žádné velké plány do budoucna ještě nemám. Chtěla bych se rozhodně dál věnovat vědě, ale něčemu více aplikovanému. Mým hlavním cílem je teď dostudovat medicínu a pomáhat lidem.

Budete o prázdninách odpočívat, cestovat… nebo se připravuje nějaký nový projekt, preparát…?

Teď snad budu pořádně odpočívat a užívat si prázdnin, poslední dvoje letní prázdniny jsem byla zavřená v labině, takže doufám, že procestuju kousek světa, přečtu knížky, co mi dali ostatní, které se za tu dobu nahromadily.


Comments are closed.